Pražské jezuity připomíná kostel sv. Ignáce z Loyoly na Karlově náměstí. Jeho uměřená fasáda ještě nese stopy raného baroka, růžovo-bílý interiér je už ovšem typickým barokním produktem. V kostele to vypadá, jako byste se ocitli uvnitř bohatě zdobeného šlehačkového dortu…
Jednolodní kostel byl vybudován v letech 1658 až 1678 jako součást tehdejší jezuitské koleje. na jejímž místě je dnes nemocnice. Působivá stavba je dílem architekta Carla Luraga. Pozdější dostavbu věže a západního průčelí projektoval Pavel Ignác Bayer. Štuková výzdoba je dílem italských sochařů Antonia a Tommasa Soldati.
Baroko, kam oko dohlédne
Mohutné západní průčelí nese chronogram s letopočtem 1671, kamenný portikus se sochami jezuitských světců pochází z dílny Matěje Václava Jäckela, jehož sochy najdete i na Karlově mostě. Hlavní loď s valenou klenbou osvětlují půlkruhovitá okna nad pásy bočních kaplí. Interiér pochází z doby vrcholného baroka a působí bohatstvím dekoru i účinkem rozptýleného světla.
Oltáři z červeného umělého mramoru dominuje obraz klasicistního malíře Jana Jiřího Heinsche z roku 1688, od něhož jsou v kostele i další obrazy. Na sochařské výzdobě se podíleli významní barokní mistři: Matěj Václav Jäckel, Ignác František Platzer a Richard Jiří Prachner, zakladatel nadané a rozvětvené rodiny architektů, sochařů a řezbářů.
Podívejte se na kostel sv. Ignáce:
Vrátili se, ale jinak…
Po zrušení jezuitského řádu 1773 sloužil kostel jako farní katolíkům, roku 1866 byl však – jako jediný v Praze – vrácen jezuitům a opraven. Dějiny si poté zahrály ošidnou hru: roku 1950 byli jezuité opět internováni, nicméně se do svého působiště vrátili po sametové revoluci roku 1991. Kostel jim sice nepatří, mají ho však ve správě. Často v něm konají hudební koncerty.
zdroj: cs.wikipedia.org, ignackostel.webnode.cz
foto: commons.wikimedia.org