foto: cs.wikimedia.org
Prokletý. Magický. Pekelný. Tak mu říkají. Stačí se zvenku podívat, a hned je jasné, že někoho chrání. Jenže koho? Nás…
Uzavřená čtvercová dispozice připomíná spíš kasárna než sídlo rozmařilé šlechty. Je cílem obrana proti dobytí zvenku, nebo hrad naopak střeží, aby se něco zevnitř nedostalo ven? Něco strašného…
Karel Hynek Mácha psal o Housce jako o bráně pekelné. Spekulace, že je vstupem do jiné dimenze nabídli Aleš Česal a Milan Doležal, redaktoři časopisu Fantastická fakta. Podle nich stojí v místě bez strategického významu, v pusté krajině bez vody. Poblíž nevedla zemská stezka ani hranice. Neexistuje důvod, proč by měl hrad být zbudován. Navíc je obrana zaměřena spíš proti vnitřnímu nepříteli.
Před kým vlastně chrání?
Základy a zdi mohutné stavby se prolínají se skálou. Podle legendy vyrostl hrad okolo průrvy, která ústila přímo do pekla a v jejím okolí se potloukali duchové hrůzných podob. Když chtěli lidé „díru do pekla“ prozkoumat, spustili do ní odsouzence, který si měl statečným činem vysloužit svobodu. Za chvíli začal nešťastník křičet, že je tam pekelný smrad a že už ho čert chytá za podzádí… Svobody si neužil – vytáhli ho napůl šíleného. A tak díru raději zasypali, aby zabránili zlým duchům v přechodu do našeho světa.
Co bylo tím peklem? Svět natolik odlišný od našeho, že jeho obyvatele považovali středověcí lidé za ďábly? V podzemí hradu jsou prý pohřbeny „věci“ a kostry nelidí, vchod však ještě nikdo nenašel. Možná se nachází pod hradní kaplí, možná pod studnou… Střeží ho strašlivý černý mnich v kápi bez obličeje.
Co o hradu jistě víme?
Podle archeologických průzkumů byl hrad Houska založen ve 13. století Přemyslem Otakarem II. na místě hradiště, jehož kořeny sahají až do 9. století. Vévoda Pšovanů Slavibor tehdy zrušil dřevěného opevnění a postavil tam kamennou tvrz pro svého syna Houseka. Později se hrad dostal do držení pánů z Dubé.
Majitelů se za dobu existence hradu vystřídala spousta, mezi nimi i česká větev Kouniců, o nichž jsme psali v souvislosti s klášterem Rosa Coeli. V roce 1924 hrad koupil prezident Škodových závodů Josef Šimonek a užíval ho jako letní a reprezentační sídlo rodiny. Za války ho obsadili Němci, po ní v něm zřídili komunisté depozitář státní knihovny. Po revoluci se Houska v restitucích vrátila potomkům rodiny Šimonkovy, kteří ho poprvé v jeho dlouhé historii zpřístupnili veřejnosti.
Překvapením není konec
Během své existence hrad prošel řadou stavebních úprav, a tak se dnes na Housce potkáte snad se všemi stavebními slohy, co jich existuje. Převládá renesance, která původní strohou gotickou pevnost s románskými základy adaptovala na zámek. Za jeho nejzajímavější vnitřní část se považuje gotická kaple s původními malbami.
Dnes hrad žije kulturním ruchem: trhovce a řemeslníky z jarmarků střídají šermíři, tanečníci a muzikanti. Na ďábelském zámku se dokonce můžete nechat oddat. I přes veselý novodobý rej však Houska i nadále střeží svá tajemství. Teprve nedávno tam objevili tajnou místnost, o níž nebyla v žádných dokumentech zmínka.
A kdo ví, jaká další překvapení na hradě ještě čekají! Třeba Oront, velitel Švédů, kteří se do Čech dostali za třicetileté války. Ten se usadil se v opuštěném hradu a se svou lupičskou bandou sužoval okolí. Zoufalí poddaní ho nakonec zastřelili. Od té doby nenalezl pokoje a stále prý obchází po hradě. Třeba ho tam potkáte právě vy.
zdroj: hrad-houska.cz, hradhouska.cz, czechtourism.cz