Podívejte,
jak kvete průhonický park
Vypadá to jako výbuch barev: od bílé a fialové, přes růžovou, oranžovou, červenou a rudou až ke žluté. Takový je Průhonický park koncem května, kdy kvetou rododendrony.
A letos tam určitě přijde jaro dřív. Najdete tu stovky druhů rododendronů, tisíce rododendronových keřů. Průhonický park představuje rozsahem a složením jednu z nejvýznamnější sbírek domácích a cizokrajných dřevin a rostlin. Zahrnuje celkem 1606 druhů, v nich převažují dřeviny listnaté (1264) nad jehličnatými (342). Vše doplňují trvalky (227 druhů). V přilehlé botanické zahraděpak najdete sbírku kosatců, růží, pivoněk, azalek, denivek a leknínů. A také dendrotéku – sbírku šišek, která patří mezi tři největší na světě. Podívejte se na Průhonický park na jaře!
U Bansethů: tam chodil Švejk
Přesněji řečeno jeho duševní táta, Jaroslav Hašek. Nuselská restaurace u Bansethů v Praze 4 má více než stoletou tradici a slavný spisovatel skutečně patřil k jejím štamgastům.
Však tady má také dodnes vlastní stůl, jak praví místní „svědek skvělých řečnických improvizací i polštář pro alkoholem znavenou hlavu“. I když stůl pana Haška nejspíš ve skutečnosti nezažil, v Osudech dobrého vojáka Švejka je hospoda opravdu zmiňovaná, a to i se svým zakladatelem, panem Aloisem Bansethem. Tradiční plzeňská restaurace se staročeskou kuchyní dělá Aloisi Bansethovi čest dodnes, ať už domáckou atmosférou, vynikající péčí o čepovanou plzeňskou dvanáctku Prazdroj či výbornou domácí kuchyní za rozumné ceny, kterými vychází vstříc domácí klientele. Podívejte se, co U Bansethů vaří a jak to tam vypadá.
Pražské cukrárny: dobré a levné
Když mluvíme o zákuscích, nemáme na mysli rozpečené zmrazené croissanty nebo tukem odkapávající donuty – ty sice v Praze najdete také, ale opravdu mlsní Pražané se jim vyhýbají.
Vědí, kde najít cukrárny, jež dbají na čerstvost a kvalitu. Takové, co nabízejí zákusky s máslovými krémy, šlehačkou od opravdické krávy a vanilkou, nikoli umělým vanilinem, případně dorty, které mají v korpusu med od včelaře a jako zdobení pravý mandlový marcipán. Pár takových cukráren jsme pro vás v Praze vytipovali.
Zamkněte svou lásku na tisíc západů a klíč zahoďte do hluboké vody, aby vás už nikdy, nikdo a nic nemohlo rozdělit! Romantický zvyk se z Itálie rozšířil po celé Evropě a připomíná most Milvio, na kterém byl prý roku 269 umučen patron všech zamilovaných, sv. Valentýn.
Právě na něm provedli takový rituál milenci z románu Chci tě italského spisovatele Federika Moccia. Nebyli ovšem první, některé zámky na mostech přes Tiberu jsou mnohem starší. Někteří hledají kořeny tohoto zvyku dokonce už ve staré Číně, kde lidé zamykali do malých kovových krabiček své duše a klíč od nich házeli z útesu, aby zůstal navěky utopený v mlhách údolí pohoří Huangshan. Nebo snad stojí u kořenů rituálu romantické verše srbské básnířky Desanky Maksimovič? Ať už byl prvopočátek jakýkoli, výsledek je jasný: zamilovaní vandalové zatěžují zábradlí celého světa kovovými zámky, pro jejichž tíhou povoluje konstrukce, což přivádí k zuřivosti komunální úředníky…
Milujeme Prahu!
Je to tak – jsme rodilí Pražáci a máme své město rádi. Praha totiž není jen metropole nablýskaných hotelů a barů, kde Vás nepustí ani na práh bez zlaté kreditní karty, luxusních obchodů a předražených pivnic, ze kterých už dávno vyvanul opravdový duch města.
Tam my, Pražáci, nechodíme. Pro nás je Praha město s duší. Město tajemných pověstí a magické krásy, jehož ráz určily generace světových architektů. Srdce země, kde tekla po dlažbách krev bitev a poprav. Město obyčejných lidí, v jehož úzkých uličkách se žilo, milovalo, jedlo, pilo a obchodovalo – a žije, miluje, jí, pije i obchoduje dosud. A právě takovou Prahu Vám chceme ukázat: romantickou, pulzující, zasněnou a pohodovou.